mlok skvrnitý 2022

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je opředen mnoha mýty a pověrami. Lidé věřili, že mlok dokáže uhasit oheň, protože  má tělo studené jako led. Přesto, že je nápadný svým černým zbarvením se žlutými skvrnami, uniká většinou pozornosti, protože žije skrytě. Obývá smíšené lesy s převahou buků, kde osidluje okolí potůčků a pramenišť. Je aktivní v noci, ve dne ho můžeme spatřit za deštivého počasí. Živí se žížalami, slimáky, hmyzem, pavouky a dalšími bezobratlými.

Celkově je dlouhý asi 20 cm, tělo má válcovité, zavalité, ocas také válcovitý, ze stran zploštělý, hlavu širokou, s nápadnými příušními žlázami (parotidami).  Obavy z jeho jedovatosti jsou přehnané. Je to bezbranný živočich, i když barvy jeho pokožky jsou vlastně výstražným zbarvením. Tvar, velikost a rozmístění skvrn se u každého jedince liší.

Od ostatních obojživelníků se svým způsobem života v mnohém odlišuje. Rozmnožuje se vždy na souši. Samec nesoucí samici na zádech odkládá spermatofor („balíček spermií“), který samice nasaje do kloaky. Předání spermatoforu probíhá nejčastěji v létě a na podzim, oplozená vajíčka se vyvíjejí v těle samice.V dubnu a květnu rodí samice živé larvy do tišinek potůčků a studánek, vždy po několika kusech denně, celkový počet činí 20 – 30 larev. Larvy jsou hnědošedé s nápadnými vnějšími žábrami. Koncem léta dochází k jejich metamorfóze.

 Mlok skvrnitý patří mezi silně ohrožené druhy. Hlavní ohrožující faktory vyplývají z negativní činnosti člověka, jako je vysazování dravých druhů ryb do potoků a to i včetně druhů v ČR nepůvodních, nešetrné zásahy v korytech potoků, odlesňování a vysazování jehličnatých monokultur, používání umělých hnojiv a biocidů v zemědělství a lesnictví

Praktická ochrana tohoto krásného a zajímavého obojživelníka spočívá v odstranění faktorů, které ho ohrožují, v celkové ochraně lokalit výskytu a v budování tišinek na prudce tekoucích potocích. Mlok si pomoc lidí jistě zaslouží, určitě chceme, aby se z jeho krásy mohly těšit i další generace.