Holubi

Holub domácí (Columba livia f. domestica) je domestikovaná forma holuba skalního. Chová se pro maso nebo pro zábavu (z estetických důvodů nebo kvůli holubí poště). Holubi bývají chováni v holubníku.Tvoří páry. Při sezení zpravidla  na dvou vejcích a v péči o mláďata se oba rodiče pravidelně střídají. Mláďata se líhnou za 17 až 18 dní od snesení vajec. Po vylíhnutí jsou zprvu slepá a téměř lysá. Nejprve je rodiče krmí kašovitou hmotou vytvářenou ze stěn volete (tzv. holubí mléko), později semeny a plody, jimiž rodiče plní nejdříve své vole, zapíjejí vodou a vyvrhují potom do volete mláďat. Vyžadují dostatek pitné vody. Etologickou zvláštností holubů je pití vody sáním a neobvyklá poloha při spánku - hlavu jen zatahují, nevkládají ji pod křídlo.

Plemen holubů chovaných na celém světě je více než 1000. Jsou rozděleni do skupin. Například: rejdiči, voláči, rackové, holubi poštovní, holubi bradavičnatí, holubi barevní a řada dalších.

Co je to holubí pošta?

Jak holub zdomácněl?

Holubí pošta byla dlouhou dobu lidských dějin prakticky nejrychlejším způsobem dopravování zpráv. Její nevýhodou však bylo to, že holub unese jen velmi omezený náklad a že se dokázal pouze vracet na místo, kde už dřív byl a odkud byl původně převezen. Orientuje se převážně díky vizuální paměti.  Ve vojenství se (kromě pošty) používal rovněž k zapalování nepřátelských objektů a na začátku 20. století byly prováděny pokusy s využitím holubů pro vzdušné snímkování.

Počátky domestikace holuba skalního jsou starého data, snad před více než 6000 lety. Člověk odedávna sdílel s holubem skalním skalní skrýše (rozsedliny, jeskyně apod.) a bystré smysly holuba skalního varovaly člověka před hrozícím nebezpečím; nelze zde vyloučit ani uplatnění autodomestikace tím, že se holubi sami aktivně přidružovali k lidským sídlištím. Později, při přechodu člověka k polnímu hospodaření, se holub přiživoval na výsledcích práce lidí a ti ho chytali i pojídali. Lidské stavby mu v mnoha případech nahradily nedostatek skalních hnízdišť; člověk naopak přivítal možnost vybírání vajec a mláďat z hnízd. Později se k tomu přidružily i podněty náboženské - stal se brzy obětním a kultovním zvířetem; někdy byl i uctíván. V zásnubních projevech a v přísné monogamii holuba skalního člověk viděl symbol lásky, míru a plodnosti. Proto se holub stal i posvátným zvířetem pohanů a později symbolizoval nebeský mír u velkých náboženství (křesťanství, židovství a islám). Zdomácnění holuba proběhlo již v Přední Asii, odtud se rozšířil jeho chov do Egypta a do dalších zemí v oblasti Středozemního moře i dále do Asie.